INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čtvrteční koncertní klání v Divadle pod Lampou, které bylo náhradou za odpadnuvší dubnový koncert LVMEN, slibovalo nevšední hudební přehlídku ve všední den. Vedle kultovních náladotvůrců se představila domácí skvadra zvaná MITOTE, produkující kytarovku blízkou tvorbě stříbrorocketným slopkům.
Ti odpálili svůj set krátce po deváté hodině. MITOTE, které tvoří dvojice obhrouble zpívajících kytaristů a bicí, v sobě integrují garáž-punkové kořeny, emo corovou naléhavost i noise rockovou nečistotu. Kapela, která vznikla po srážce kapel NASTY WORK a TERRYHO NOHA dokázala vytvořit sympatickou živelnou atmosféru plnou poctivého kytarového hoblování i členitějších náladových ploch, neupadali však ke zbytečné rozvláčnosti a nudě. Stále dobře jedoucí set indie kytarového hlomozu se řvanými vokály se žánrově blížil bandám typu FUGAZI, raným ENGINE DOWN nebo ENVY. Vše slušně odehrané, nenudící, pěkně zurčící, bez basy – ale za to s fousama.
Kultovní LVMEN nastoupili záhy. Oproti minulému vystoupení této, v současné době asi nejpopulárnější domácí sludge – post hardcorové formace se jedna věc zlepšila a jedna slyšitelně zhoršila. Oproti tour, které následovalo po vydání desky „Mondo“, se mi mnohem více líbila projekce, ke které se ještě vrátím, ale mnohem méně se mi líbil zvuk, který splynul v jednu burácející zvukovou kouli a to říkám ačkoliv mi u kapel typu LVMEN podobné zvukové balení zase tak nevadí. Vokály, kterými se tento set velmi šetřilo, pak nebyly téměř slyšet a splývaly v nelidské valivé masáži smyslů, jež čerpala hlavně z alba „Heron“. LVMEN hráli na potemnělém pódiu a za nimi na velkém stáhnutém plátně se pýřila projekce,ve které jsem nacházel útržky ze zapomenutých pokladů světové kinematografie. Namátkou méně profláklé pasáže z Metropolis, fragmenty z asijských klasických děl typu Onibaba a mnoho, mnoho dalšího.
Návštěvnost ten večer překonala očekávání. Divadlo pod Lampou praskalo ve švech jako málokdy, velká škoda, že tak perfektně nevyšel i zvuk druhým hrajícím.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.